Moxa je technika, kdy se spaluje sušený pelyněk a tým se zahřívají akupunkturní body na těle. Vychází z učení techník Tibetu, Japonska, Kórey, Vietnamu, Mongolska i Číny.
První poznatky je možné najít v listech, které napsaly portugalští misionáři v Japonsku v 16. století.
Moxa sa používá pro zahřátí s úmyslem stimulovat krvní oběh a tím hladší průtok krvi a naší energie.
Nejznámější lékář staroveku a první specilista Bian Que napsal knihu Bian Que Neijing, kde tvrdí, že moxa může do těla přidat novou energii a tím pomoci při stavech přebytku i nedostatečnosti energie.
Existuje několik způsobů apikace moxy:
- přímá – kužel pelyňku se zapaluje na kůži
- nepřímá – kůžel moxy se podloží zázvorem nebo česnekem, nebo se kůže nahřívá prostřednictvím pelyňkové cigarety.
První moderní publikaci napsal japonský lékář Hara Shimetarō, který taky udělal v roku 1927 intenzívní výzkum účinků moxibuce. Jeho dizertační práce byla přijate Lékařskou fakultou Univerzity Kyūshū.
